Nabízíme praktické odpovědi na běžné dotazy včetně stručného vysvětlení problematiky.
K výměně olověného profilu přistupujeme ve chvíli, kdy profil ztrácí svou konstrukční funkci. Je-li profil poškozen, přetržen či jinak přerušen, dále když dochází k průhybu nebo borcení vitrážového plátu.
V dnešní době se stále vyrábí široká škála historických skel. Tj. foukaná, tažená, litá a válcovaná skla. Tradiční výroba zahrnuje i měsíční sklo či bucnu, tedy maloformátová terčová skla. Vzorky těchto skel, můžete vidět v našem ateliéru.
Trvanlivost olověného profilu je mnohonásobně nižší, než trvanlivost skla. Vzhledem k této rozdílné trvanlivosti, je nutné vitráž po cca 100 letech přeložit do nového olova, které bude opět plnit svou konstrukční funkci. Toto platí pro vitráže fungující v kontaktu s exteriérem. Vitráž, která je uložena v muzeu či v interiéru obecně, má životnost vyšší. (Vitráž, tedy zejména olověná osnova, není negativně ovlivňována např. povětrnostními vlivy, vlhkostí atd.)
Celoplošné pocínování vitrážového profilu vytváří lepší ochranu povrchu. Standardně používaný olověný do formy litý profil se dále upravuje v tažném válcovacím stroji z olova o čistotě Pb 99,97 %. Jedná se tedy o velmi čisté olovo, profil je velice měkký, dobře se krájí nožem, ohýbá a tvaruje. Tento profil také snadněji podléhá korozi. Celoplošné cínování 60% Sn pájkou zvyšuje tuhost profilu a zároveň jeho odolnost vůči korozi.
Způsob cínování jen samotných spojů měl a stále má své důvody. Jedním důvodem bylo šetření nákladů, protože při celoplošném cínování je spotřeba cínové pájky větší. Dalším důvodem může být použití olověného profilu, který má z pohledové strany zdobné dekorativní drážkování. U takovýchto dekorativních profilů mohly být spoje ještě případně osazeny dalšími kovovými dekoračními prvky v podobě profilovaných plechových terčíků či ozdob.
Základem všech sklářských barev je tavidlo, což je bezbarvé nízkotavitelné olovnato-borité sklo. Toto tavidlo obsahuje barvicí složky, tzv. barvítka. Podle druhu barvy může ještě obsahovat kalivo, které způsobuje neprůhlednost barvy nebo v tenké vrstvě její průsvitnost.
Pro malbu na sklo jsou sklářské vypalovací barvy připravovány v podobě jemně rozemletého prášku. Aby je bylo možno nanášet štětci, stříkáním, sítotiskem, případně jinými technikami, musí se smíchat s pojivy a ředidly pro dosažení vhodné konzistence. Pro historické vitráže je charakteristická tmavá malba na barevném skle.
Vitráž je obecný výraz pro prosklení. Vitráž může být prací umělce i řemeslníka - sklenáře, zatímco vitraj jen dílem umělce - vitrajisty. Vitraj je tedy název pro okenní výplň nebo jiný transparentní architektonický prvek, který kromě své užitné funkce (osvětlení, přehrazení prostoru) plní v interiéru i funkci estetickou, a to na základě výtvarného námětu, který představuje.
Vitraj je termínem užším než vitráž. Každá vitraj je vitráží, ne každá vitráž je vitrají - vitráž totiž nemusí být umělecká. Naopak vitraj je vitráží zvláštní, uměleckou.
Analogii tohoto dialektického vztahu, obecného a zvláštního v jazyce, najdeme např. ve dvojici malba - freska či fotografie - umělecká fotografie.
nebo nás kontaktujte:
+420 739 087 746, info@vitraj.cz