Časté dotazy

Nabízíme praktické odpovědi na běžné dotazy včetně stručného vysvětlení problematiky.

• Kdy je možné ponechat či vyměnit spojovací (olověný) profil?

  K výměně olověného profilu přistupujeme ve chvíli, kdy profil ztrácí svou konstrukční funkci. Je-li profil poškozen, přetržen či jinak přerušen, dále když dochází k průhybu nebo borcení vitrážového plátu.

• Jsou historická skla stále dostupná?

  V dnešní době se stále vyrábí široká škála historických skel. Tj. foukaná, tažená, litá a válcovaná skla. Tradiční výroba zahrnuje i měsíční sklo či bucnu, tedy maloformátová terčová skla. Vzorky těchto skel, můžete vidět v našem ateliéru.

• Jaká je trvanlivost vitráže?

  Trvanlivost olověného profilu je mnohonásobně nižší, než trvanlivost skla. Vzhledem k této rozdílné trvanlivosti, je nutné vitráž po cca 100 letech přeložit do nového olova, které bude opět plnit svou konstrukční funkci. Toto platí pro vitráže fungující v kontaktu s exteriérem. Vitráž, která je uložena v muzeu či v interiéru obecně, má životnost vyšší. (Vitráž, tedy zejména olověná osnova, není negativně ovlivňována např. povětrnostními vlivy, vlhkostí atd.)

• Celoplošné cínování olověného profilu nebo cínování pouze ve spojích?

  Celoplošné pocínování vitrážového profilu vytváří lepší ochranu povrchu. Standardně používaný olověný do formy litý profil se dále upravuje v tažném válcovacím stroji z olova o čistotě Pb 99,97 %. Jedná se tedy o velmi čisté olovo, profil je velice měkký, dobře se krájí nožem, ohýbá a tvaruje. Tento profil také snadněji podléhá korozi. Celoplošné cínování 60% Sn pájkou zvyšuje tuhost profilu a zároveň jeho odolnost vůči korozi.

  Způsob cínování jen samotných spojů měl a stále má své důvody. Jedním důvodem bylo šetření nákladů, protože při celoplošném cínování je spotřeba cínové pájky větší. Dalším důvodem může být použití olověného profilu, který má z pohledové strany zdobné dekorativní drážkování. U takovýchto dekorativních profilů mohly být spoje ještě případně osazeny dalšími kovovými dekoračními prvky v podobě profilovaných plechových terčíků či ozdob.

• Co je klasická sklomalba?

  Základem všech sklářských barev je tavidlo, což je bezbarvé nízkotavitelné olovnato-borité sklo. Toto tavidlo obsahuje barvicí složky, tzv. barvítka. Podle druhu barvy může ještě obsahovat kalivo, které způsobuje neprůhlednost barvy nebo v tenké vrstvě její průsvitnost.

  Pro malbu na sklo jsou sklářské vypalovací barvy připravovány v podobě jemně rozemletého prášku. Aby je bylo možno nanášet štětci, stříkáním, sítotiskem, případně jinými technikami, musí se smíchat s pojivy a ředidly pro dosažení vhodné konzistence. Pro historické vitráže je charakteristická tmavá malba na barevném skle.

• Vitráž nebo vitraj?

  Vitráž je obecný výraz pro prosklení. Vitráž může být prací umělce i řemeslníka - sklenáře, zatímco vitraj jen dílem umělce - vitrajisty. Vitraj je tedy název pro okenní výplň nebo jiný transparentní architektonický prvek, který kromě své užitné funkce (osvětlení, přehrazení prostoru) plní v interiéru i funkci estetickou, a to na základě výtvarného námětu, který představuje.

  Vitraj je termínem užším než vitráž. Každá vitraj je vitráží, ne každá vitráž je vitrají - vitráž totiž nemusí být umělecká. Naopak vitraj je vitráží zvláštní, uměleckou.

  Analogii tohoto dialektického vztahu, obecného a zvláštního v jazyce, najdeme např. ve dvojici malba - freska či fotografie - umělecká fotografie.